Nesebar
Nesebar je jedno z nejstarších měst v Evropě a také nejbohatší na architekturní památky ze středověkého Bulharska. Jeho stará část se rozkládá na poloostrově, který se kdysi rozprostíral na dvakrát větší ploše, dnes je dlouhý 850m, široký 350m a je spojený s pevninou průvlakem dlouhým kolem 400m.
Historie
Původně je Nesebar trácké rybářské osidlí, nazýváno tráky Menabria, což znamená město Meny ( zakladatel osidlí ). V 6. stol. před n.l. se stává kolonií megarců ze starověkého Řecka, přesídlených z Vizantionu a Kalchedonu. Je to jediná dorijská kolonie z celého černomoří, všechna ostatní řecká města jsou založená od jonijců. Řekové ho nazývají Mesambria a stává se z něho velké a dobře opevněné město - stát s přirozenou ochranou z moře i z pevniny. Vybudován je vodovod a kanalizace, opevněné zdi, divadlo, množství kultůrních staveb, např. Apolonův chrám.
V roce 72 před n.l. se město stává součástí Římského impéria. Poprvé je bulharským městem v roce 705 n.l. za vlády chána Tervela, poté je opět pod vládou bulharského chána Kruma. Největšího rozkvětu dosahuje město v době vlády cara Ivana Alexandra. V roce 1453 Nesebar padá do rukou osmanské impérie společně s hlavním městem Konstantinopolem a upadá. Při osvobození je město nalezeno jako malé zpola rozbořené rybářské sídliště s rozvinutým vinařstvím. V Nesebaru jsou zachovány cenné památky ze všech období jeho tisíciletého trvání. Největším bohatstvím města je asi 60 zachovalých domů z doby obrození, které přidávají Nesebaru neopakovatelný vzhled a romantickou atmosféru a více než 40 kostelů. 23 kostelů je nalezeno při vykopávkách a jsou restaurovány, momentálně funguje pouze jeden, z některých jsou galerie a muzea. V archeologickém muzeu „Starý Nesebar“ je vystavena bohatá sbírka exponátů z Antiky, Středověku i Obrození.
Díky unikátním přírodním podmínkám a dobře udržovaným historickým památkám z různých historických období, je na VII. zasedání Výboru Světového Dědictví ve Florencii v roce 1983 prohlášen Starý Nesebar za jediné bulharské město zařazené do seznamu o Světovém kulturním dědictví UNESCO.
Historie
Původně je Nesebar trácké rybářské osidlí, nazýváno tráky Menabria, což znamená město Meny ( zakladatel osidlí ). V 6. stol. před n.l. se stává kolonií megarců ze starověkého Řecka, přesídlených z Vizantionu a Kalchedonu. Je to jediná dorijská kolonie z celého černomoří, všechna ostatní řecká města jsou založená od jonijců. Řekové ho nazývají Mesambria a stává se z něho velké a dobře opevněné město - stát s přirozenou ochranou z moře i z pevniny. Vybudován je vodovod a kanalizace, opevněné zdi, divadlo, množství kultůrních staveb, např. Apolonův chrám.
 |
 |
.jpg "Kostel sv. Michala a Gabriela") |
 |
 |
V roce 72 před n.l. se město stává součástí Římského impéria. Poprvé je bulharským městem v roce 705 n.l. za vlády chána Tervela, poté je opět pod vládou bulharského chána Kruma. Největšího rozkvětu dosahuje město v době vlády cara Ivana Alexandra. V roce 1453 Nesebar padá do rukou osmanské impérie společně s hlavním městem Konstantinopolem a upadá. Při osvobození je město nalezeno jako malé zpola rozbořené rybářské sídliště s rozvinutým vinařstvím. V Nesebaru jsou zachovány cenné památky ze všech období jeho tisíciletého trvání. Největším bohatstvím města je asi 60 zachovalých domů z doby obrození, které přidávají Nesebaru neopakovatelný vzhled a romantickou atmosféru a více než 40 kostelů. 23 kostelů je nalezeno při vykopávkách a jsou restaurovány, momentálně funguje pouze jeden, z některých jsou galerie a muzea. V archeologickém muzeu „Starý Nesebar“ je vystavena bohatá sbírka exponátů z Antiky, Středověku i Obrození.
Díky unikátním přírodním podmínkám a dobře udržovaným historickým památkám z různých historických období, je na VII. zasedání Výboru Světového Dědictví ve Florencii v roce 1983 prohlášen Starý Nesebar za jediné bulharské město zařazené do seznamu o Světovém kulturním dědictví UNESCO.
 |
 |
 |